dva měsíce poté, co jsme přijali náš psí Baxter, vzal jsem ho na procházku po naší farmě bez vodítka.

Když jsme dorazili na roh pole, otočil se doleva, když jsem se otočil doprava, a během několika minut zmizel do lesa.

Neviděl jsem ho ani ho neslyšel a žádné množství volání ho netrápilo k návratu.

Můj velmi tvrdohlavý manžel strávil odpoledne po celé krajině. Nakonec se vrátil domů s Baxterem – na vodítku.

Poté jsme se ujistili, že ho necháme na vodítku, ale to nebyl život, který jsem si vizualizoval pro svého psa na naší 129 akrové farmě.

Sdílím své osobní zkušenosti s Baxterem, ale zaprvé, zde jsou moje návrhy na školení vašeho psího, aby byl mimo vodítko:

Moje 5 návrhů, jak trénovat psa, aby byl mimo vodítko:

1. Posílejte pouto s psí poslušností. Než začnete zasedání vodítka, měli byste mít silný základ úcty a počítat.

2. Začněte malé v kontrolované oblasti.

3. Drag the leash. Připojte dlouhou tréninkovou linii s vaším vodítkem, abyste pomohli definovat zónu pohodlí vašeho psa.

4. Připojte se ke skupině mimo vodítko. Prvek balení dělá obrovský rozdíl, když je váš pes mimo vodítko. Navíc vás může povzbudit lidský balíček. A pokud všichni sdílíte stejný pohled o psy a trénink, nebudou blikat, když zakopnou přes vodítko, váš psů se táhne za ním.

5. Buďte klientem a přetrvávejte. Přetažení vodítka může trvat déle, než si myslíte. Možná máte špatné dny. Možná se budete muset vrátit na základní lekce na vodítku, abyste se znovu spojili se svým psem. Úsilí, které je zapotřebí k dosažení dobrého chování mimo vodítko, stojí za to, když uvidíte potěšení, které dává vašemu psovi.

Podívejte se také na můj příspěvek: Off-vodní turistické návrhy pro psy.

Our story – learning to be off leash

Když jsme začali trénovat kurzy, byl schopen být mimo vodítko.

Díky hodně práci a našemu velkému trenérovi, Baxteru a já nyní každý týden chodíme na turistiku z vodítka. Není dokonalý a někdy se občas dostávám úzkost, ale je to pozoruhodné zlepšení, kde jsme začali, takže mě Lindsay povzbudila, abych se podělil o své zkušenosti.

Nejprve musím podat úvěrovou zprávu našemu trenérovi. Zúčastnil jsem se mnoha tříd poslušnosti (bez Baxteru) a snažil jsem se najít to nejvhodnější pro něj a pro nás. Třída, kterou jsem se s tímto trenérem zúčastnil, byla její poslední zasedání-a byla to túra mimo vodítko.

Každý pes ve skupině byl mimo vodítko!

Byl jsem ohromen. Bylo to přesně to, co jsem chtěl pro Baxtera.

Náš trenér používá metodu, kterou jsem nenašel s jinými třídami. Všechny její sezení se odehrály na světě – rušivé centrální města, ochrany přírody, městské parky. Absolutně nezachází vlakem. A lekce nejsou tolik o základní poslušnosti, jako jsou o spojení s vaším psem.

Prošli jsme základy – chůzi na vodítku, sedět, pobyt, dole, pojďte, trpělivost, obratnost – ale všichni se stali zřetelným způsobem.

Volné vodítkové chůze se naučila běhat dovnitř a ven z řady stromů a pomáhala našim psům zjistit, že potřebují věnovat pozornost, aby se vyhnuli zamotání.

Sedění se stalo na prázdném parkovišti a žádal psí sedět na každé linii, když jsme procházeli parkovacími místy.

Lekce se zaměřily na budování respektu, počítat a pouto mezi námi a našimi psy.

Pustit to vodítko!

Teprve až desátá třída jsme se pustili z vodítka.

Byli jsme v tiché uličce s rybníkem na jedné straně a plotem na straně druhé – kontrolované prostředí s několika únikovými trasami.

Všichni lidé a psi ve třídě šli po pruhu jako skupina. Když se zdálo, že se Baxter s námi naladili, upustili jsme k vodítku.

Šli jsme o několik mnohem více kroků a pak jsme se otočili a vydali se zpět na začátek. Baxter si nevšiml – nebo bylo to jedno -, že jsme se otočili. We called his name, and he followed us back to the start where he got lots of scratches and “good boys.”

Next we walked along the path as a group. Znovu jsme upustili vodítko, ale neotočili jsme se. Pokud se Baxter dostal příliš daleko dopředu, vstoupili jsme na vodítko, jen abychom získali jeho pozornost.

Baxter is a confident, independent dog, which I love. but a drawback is that he has a very large comfort zone.

For one exercise, our trainer had my husband and I walk down the lane with Baxter.

When we dropped the leash, Baxter stopped walking. He’d figured out that we were going to come back along the same route, and he didn’t see why he needed to walk out only to retrace his steps (he’s also very lazy).

It was a bit of a battle of wills.

We needed Baxter to respect that we were setting the route, not him, and he needed to follownás.

We kept walking, not looking back, until we were around the curve out of his sight. then he started to follow. We kept walking until the end of the lane.

When Baxter came around the curve, we squatted down and opened our arms encouraging him to come to us. He took a really, really long time (slow, meandering, sniffing) but he eventually came.

Obviously, we had much more work to do in the bonding department.

Note that while our trainer absolutely does not train with treats, you may want to consider carrying a treat pouch with quick access to high-valued treats when you are working with your canine on off-leash training and coming when called. completely up to you.

Always a work in progress

In my opinion, obedience is just part of training. things work much better when your canine wants to do things with you. So we focused on respect and count on and bonding.

When we were introducing off-leash exercises, we started class first with the basics on leash: loose leash walking while changing direction and going over obstacles, sits at any moment, stays in busy areas.

Exercises that were interesting helped him pay attention to us and reminded him he had to do what we wanted.

Once he was off-leash, if Baxter wandered off to do his own sniffs, we’d call him back. If he didn’t come, we went and got him and put him on leash. We kept him on leash to show there are consequences for not paying attention.

As Baxter was learning, so were we.

One lesson for me was that my definition of off-leash changed to be leash dragging.

We dropped the leash rather than unclipping it. Eventually, we got a long training leash that Baxter dragged behind him. feeling it behind him seemed to remind him to pay attention to us.

Stepping on the leash every so often helped to reinforce the boundaries of our comfort zone. Plus, in worst case scenarios—and they did happen—it gave us something to grab.

Off-leash hiking group

At the conclusion of our training classes, we joined our trainer’s off-leash hiking group.

See our posts:

Off-leash hiking with your dog.
More safety suggestions for off-leash hiking

At every hike for a year, Baxter dragged his long training line behind him. many of the time it was much more about my comfort than his obedience, although every so often his confident, independent, sniffy sides came out. As my confidence grew, I eventually let him go completely leash free.

Worst-case scenario

Our training was evaluated a few months ago when my worst-case scenario happened. A deer bounded across the path while we were hiking. three dogs took off, Baxter among them.

Baron the German shepherd came back in less than a minute. Kaylie the border collie was back in 5.

Baxter was gone for 15 minutes. A very looooong 15 minutes.But, he came back!

On a trail he wasn’t very familiar with, he found his way back to where he’d left me. For me, that showed the strength of the bond that we’ve built … and that we need to continue to work on obedience and recall.

We’ve become regulars in the hike group, and Baxter loves hiking with his friends. He bounds to the car, stares fixedly out the front window as we roll along and whines as if to say, “Are we there yet?”

His delight is incentive enough for me to keep working at our off-leash training.

OK, how about the rest of you?

What have been your challenges with off-leash training?

Any suggestions to share? let us know in the comments!

Související příspěvky:

What to do if your canine runs away
Stop your canine from pulling on the leash
Reasons to purchase a canine backpack

Julia Preston writes for That Mutt about canine behavior and training, working dogs and life on her farm in Ontario, Canada. She has a sweet, laid-back boxer mix named Baxter. She is also a blogger at Home on 129 Acres where she writes about her adventures of country living and diy renovating.